Slávu každého klubu šíří především jedinci, obdařeni vysokou, někdy až mimořádnou kvalitou. Ve své historii jméno Šacungu pomáhali šířit jako hráči, jako trenéři, jako rozhodčí či jako funkcionáři. Někteří tyto funkce dokázali skloubit a přispět tak výrazně k rozvoji klubu.
Členové Síně slávy klubu
Josef Nový (*8.11.1931)
Josef Nový byl jedním z nejlepších hráčů klubu v první organizované nohejbalové soutěži – trampské lize družstev a později i v první oficiální soutěži – pražskému přeboru družstev. Ve své době patřil mezi časté vítěze nebo medailisty tehdejších nejprestižnějších turnajů, jakými byly turnaje osad Old Wanderers, Havran, Šacung, turnaj v Hronově nebo Velká cena Prahy. Po skončení hráčské kariéry pracoval jako funkcionář, trenér mládeže a ligový rozhodčí. Svou svědomitostí a přísností se výrazně podílel na výchově dalších činovníků klubu.
Jaroslav Šleichert (*1925)
Jaroslav „Buchta“ Šleichert byl jedním z nejlepších hráčů klubu v první organizované nohejbalové soutěži – trampské lize družstev a později i v první oficiální soutěži – pražskému přeboru družstev. Ve své době patřil mezi časté vítěze nebo medailisty tehdejších nejprestižnějších turnajů. Patřil k povahově nejoblíbenějším hráčům a nikdy ani po konci soutěžní kariéry neodmítl výzvu k hernímu souboji.
Jiří Soukal (*13.3.1953)
Jiří Soukal patřil k elitním polařům, nahrávačům a servismanům nohejbalové extraligy v 70.-80. letech. Vynikal strategií hry, celohřišťovým pohybem a bojovností. V ligové soutěži v barvách klubu získal 3 medaile, na mistrovstvích republiky pak 4 medaile. Byl také členem reprezentačního družstva ČSR. Kromě hráčské kariéry v klubu působil i jako trenér, vedoucí družstva a člen výboru klubu
Ivan Černý (*23.4.1953)
Ivan Černý byl jedním z nejlepších a nejdéle hrajících univerzálů extraligy nohejbalu v 70.-90. letech. Vynikal analytickými schopnostmi a kombinací síly a techniky. V lize získal v barvách klubu 3 medaile, na mistrovstvích ČSR získal pro klub 2 tituly a celkem 6 medailí. Byl také členem reprezentačního družstva ČSR. Kromě hráčské kariéry v klubu působil i jako trenér, vedoucí družstva i předseda nebo místopředseda klubu. Působil i v rámci orgánů Českého nohejbalového svazu, včetně nejvyššího orgánu.
Nejslavnější sestavy klubu
Ve dlouhé soutěžní historii Šacungu najdeme mnoho výsledkově úspěšných sestav. Ale jen několik z nich dokázalo v delším období úspěšně konkurovat nejlepším soupeřům a v řadě případů je i předčít.
Oldřich Šálek st., František Černý, Josef Nový
V závěru trampské ligy ke konci 50. let se zformovala úspěšná trojková sestava, která si svou kvalitu přenesla i do oficiální pražské soutěže družstev a turnajů. Trojice hrála tradiční disciplinovanou klasiku na jednoho smečaře. Dlouhán Oldřich Šálek na útoku využíval netradičních a velmi nečitelných polorazantních úderů s opačnou falší. Na levé straně hrál roli polaře, rozehrávače a servismana levonohý technik Josef Nový, který kladl velký důraz na preciznost hry. Nahrávku obstarával František Černý, který ji mj. zvládal i kolenem. Navíc právě on byl vynálezcem bloku hlavou, který v té době byl občas k vidění. Zvláštností byla obranná fáze, kde Černý s Novým jako pravák s levákem hráli v opačném gardu, než je u takových sestav běžné. K nejslavnějším vítězstvím této trojice patří vavříny z prvních dvou ročníků (1963, 1964) výběrového turnaje osady Šacung a vítězství na turnaji osady Havran. Oficiální republikové soutěže v té době ještě neexistovaly.
Aleš Procházka, Ivan Černý, Milan Kuchař
Ve druhé polovině 80. let se začal na ligové scéně prosazovat debl Aleše Procházky s Ivanem Černým. Černý už patřil v té době k nejzkušenějším ligovým hráčům, na útoku vynikal jak tvrdou ranou, tak i výbornou technikou obou nohou. Dokázal ale útočit i např. hlavou z halfvoleje. Ve trojici tvrdil muziku z levého kolíku a jeho specialitou byla hra za sítí, ve které patřil k nejlepším v historii nohejbalu. V poli nepatřil k nejrychlejším, ale měl mimořádnou předvídavost. Disponoval i solidním podáním. Jeho parťák Procházka nebyl vytříbený technik, ale atletický typ smečaře a blokaře se švihovým úderem, při kterém často vyskakoval ze země. Byl velmi rychlý na bloku, kde druhý blok po odskoku míče ze země stavěl po otočce z prvního volejového bloku. Do trojice je doplnil Milan Kuchař, výborný servisman, polař a zejména nahrávač, který stavěl vysokou nahrávku Procházkovi a rychlou po síti či za ni Černému. Trojice válela úspěšně v ligové soutěži, získávala medailové pozice na nejvýznamnějších turnajích a vrcholem byly dva tituly mistra ČSR trojic (1987, 1989), trojkové stříbro a dvojkový bronz z mistrovství ČSSR (1987).
Jiří Doubrava, Jiří Holub, Petr Stejskal
Elitní sestava Oranjes začala o sobě dávat vědět před rokem 2010. Jiří Doubrava byl typický dvoumetrový ranař a blokař, který ale byl i medailistou ze singlových šampionátů, takže technika v podobě výtluku bloku a zkrácených technických úderů mu nebyla cizí. Uměl útočit i z jiných pozic na síti, ale jeho hlavní part byl na pravém kolíku, kde těžil z vysoké nahrávky. Ačkoli patřil spíše mezi solitérní smečaře, v útočné fázi se rád podělil s Jiřím Holubem, technikem mimořádným kvalit ve všech herních činnostech, který ale zároveň patřil k průkopníkům tvrdých skákaných nártových úderů. Přesto byl považován za hráče, výborně hospodařícího se silami. Jeho post byl na levé straně hřiště, na pravé pak pracoval v poli a na nahrávce obětavý hecíř a tmelič sestavy Petr Stejskal, který se s Holubem dělili o provedení podání. Kromě vysoké ligové bilance trojice skvěle zvládala jednorázové akce, mj. dokázala vyhrát mezinárodní turnaje Austin Cup Vsetín (2011) a Šacung Cup (2011, 2012). Na mistrovstvích ČR urvala třikrát zlato (trojice 2010, 2013, dvojice 2012) a dvakrát trojkový bronz (2008, 2009). Později v sestavě nahradil Holuba Václav Kadeřábek, a i takto obměněná sestava fungovala skvěle. Mj. získala bronz z mistrovství ČR trojic (2011) a vyhrála mezinárodní turnaje Poslední smeč (2015, 2016) i Šacung Cup (2015, 2016).
